Ruští zajatci v Muně

Z deníku vojína Irvinga Georga Becka je zřejmé, že vybudování tábora pro ruské válečné zajatce bylo ukončeno do 16. prosince 1941, kdy vojín Beck opouští s ostatními britskýmy válečnými zajatci Niklasdorf (MIkulovice). Tábor je připraven na příjem sovětských válečných zajatců za nelidských podmínek. Vůči sovětským válečným zajatcům se vojenské, politické a hospodářské orgány Německa dopustili zvláště těžkých zločinů. Již v roztřiďovacích táborech za frontou došlo k fyzické likvidaci zajatých politických pracovníků RA, komunistů a komsomolců. Na počátku útoku na SSSR, kdy Němci získávali obrovské množství zajatců byli sovětští vojáci předurčeni prakticky k smrti hladem a vyčerpáním v průběhu několika málo týdnů.

Kmenovým táborem pro válečné zajatce se stal tábor Lamsdorf největší dodavatel válečných otroků.

V Łambinowicích (něm. Lamsdorf) poblíž Opole existoval od 19. století zajatecký tábor. Prvními zajatci zde byli francouzští vojáci, zadržovaní po prusko-francouzské válce (1870–1871). Z té doby pochází zajatecké hroby 52 zemřelých a jim věnovaný pomník, dochovaný na starém hřbitově.

Opětovně byl tábor používán pro zadržování válečných zajatců během první světové války. Byli zde vězněni vojáci protiněmecké koalice – Rusové, Rumuni, Srbové, Belgičané, Italové, Britové a Francouzi. V té době prošlo táborem kolem 90 tisíc vojáků, mnoho z nich zemřelo a jejich hroby se nacházejí na starém zajateckém hřbitově. Najdeme zde také několik pomníků připomínajících vojáky různých národností, kteří v táboře zemřeli.

Během druhé světové války byl v areálu vytvořen nejprve Dulag B, a potom Stalag VIII B Lamsdorf a Stalag 318/VIII F Lamsdorf. Po spojení obou táborů a připojení tábora v polském Těšíně vznikl v té době největší zajatecký tábor v Evropě. Od prosince 1943 se tábor jmenoval Stalag 344 Lamsdorf. Směřovali sem vojáci protiněmecké koalice. Mezi zajatci z téměř padesáti národností tvořili nejpočetnější skupinu Rusové. V roce 1944 zde byli přivezeni také vojáci varšavského povstání. Celkem během druhé světové války prošlo táborem kolem 300 tisíc zajatců.

Na území tábora se dochovaly zříceniny baráků, jeden z nich byl rekonstruován a je v něm umístěná expozice, zaměřená na osudy ruských vojenských zajatců.

Smutné dějiny tohoto místa však koncem války neskončily. V letech 1945–1946 zde polské orgány zřídily v rámci odsunu do Německa tábor pro civilní obyvatelstvo německé národnosti.

Právě v letech druhé světové války najdeme mnoho spojitostí s táborem Stalag VIIIB na území Sudet a tím i jesenického regionu. Váleční zajatci byli nasazováni na práce na mnoha místech. Nešlo jen o tábor v Niklasdorfu (Mikulovice u Jeseníku), kde bylo internováno asi 500 zajatců, ale o desítky dalších menších a malých táborů. Třeba jen s padesáti vězni. Budovali silnice, pracovali v lomu, na pile v lese podobně. V Niklasdorfu hlavní náplní byly práce při budování muničního skladu, patrně přípravné. Pracovali také v místním kamenickém závodě, v případě potřeby v zimě odklízeli sníh na silnicích a také na železniční trati v Ramzové. Vybudovali tábor pro ruské zajatce.

##################################################################

Po táboře ruských zajatců v Muně se téměř nic nedochovalo. S pomocí jednoho pamětníka ze sousedící obce Salisov se podařilo lokalizovat místo, kde stálo 5 nebo 6 dřevěných baráků pro zajatce. Po válce v roce 1946 chodil s ostatními a odnášel dřevo z tábora, který byl určen k likvidaci. Ukázal také místo, kde jsou pohřbeni zajatci, kteří v táboře zemřeli nebo byli popraveni po jedné vzpouře.

10:9:2011 - Jirka Glabazňa a pamětník Vojta Fiala se vrací z míst, kde stával ruský zajatecký tábor

Jedna z prvních zpráv o táboře ze spisu SNB Mikulovice-hlášení strážmistra Vlčka z března 1947: "Tábor v Muně v lese na staré cestě mezi Mikulovicemi a Salisovem. Stál na parcele č.1934/8 knihovní vložka 857 kat. mapy. Vybudován asi v roce 1941. Zajatci vybudovali i továrnu na munici, ve které později pracovali. Tábor mužský. V Muně pracovaly také Němky."

Hlavní práce vykonával Stavební a pracovní batalion 108 Landeshut/Slezsko(dnes Kamienna Góra v Polsku) což byl batalión utvořený z válečných zajatců vhodných profesí.

Poměry v táboře byly tak strašné, že 34 ruských zajatců v něm zemřelo hladem a vysílením. Další umírali na nemoci. Za mnohé vzpomeňme alespoň jednoho. Tankista Nikolaj Ivanovič Šutov narozený v Krasnoselje 10. 6. 1921, zajat 6. 7. 1941 (14 dnů po napadení SSSR) zdráv, umírá v táboře Niklasdorf (Mikulovice) v den svých 21 narozenin 10. 6. 1942 na tuberkulózu!? Tábor v Mikulovicích patřil pod kmenový tábor Lamsdorf-Stalag 318 v blízkosti městečka Lamsdorf (nyní Łambinowice ) v Polsku. Jedinou památkou po Nikolaji Šutovi je personální karta č. 1676 s nacionálemi, nezřetelnou malou fotografií a otiskem ukazováčku pravé ruky. Takových karet je k dispozici dalších 16. Váleční sovětští zajatci velmi rychle umírají na tuberkulózu, střevní katary, záněty pobřišnice apod.

Фамилия Шутов
Имя Николай
Отчество Иванович
Дата рождения 10.06.1921
Место рождения Орловская обл., Красноселье
Воинское звание солдат (рядовой)
Лагерный номер 1676
Дата пленения 06.07.1941
Место пленения Пуховичи
Лагерь шталаг VIII F (318)
Судьба Погиб в плену
Дата смерти 10.06.1942
Место захоронения Никласдорф

Osobní karty jednotlivých zemřelých vězňů si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Kompletní jmenný seznam najdete  zde .

Všechna data byla získána na webu https://obd-memorial.ru/. Je to databanka obsahující informace o obráncích Vlasti, mrtvých a nezvěstných ve Velké
světové válce a poválečném období. Hlavní cíl projektu - umožnit milionům občanů zjistit osudy a najít informace o svých mrtvých či pohřešovaných příbuzných,
určit místo jejich pohřbu. Na těchto stránkách najdete informace o osobě zesnulého, část vojska, ve které sloužil, data a příčina smrti (zabit, zemřel na zranění, nezvěstný), a pohřebiště. Navíc naskenované kopie všech zpracovaných dokumentů, primárních zdrojů, které obsahují informace o osobnostech.
 Projekt byl naskenován a dán k dispozici na internetu s více než 13 miliony stran archivních dokumentů a více než 30 tisíc pasportů vojenských hrobů.
Poprvé najdete aktuální dokumenty pro vyhledávání a studium.

Předpokladem ovšem je znalost ruského jazyka, tím i azbuky a na počítači mít nainstalovanou ruskou klávesnici. Pak už je vše maličkost.