Odsun Němců a Muna
Na základě usnesení OSK byla 10. července 1945 vydána Úřadem národní bezpečnosti ve Frývaldově vyhláška, podle které musely všechny osoby německé národnosti starší deseti let nosit na levém rukávu (případně ruce) bílou, deset centimetrů širokou pásku s černým označením „N“.
Neuposlechnutí vyhlášky se trestalo peněžitou pokutou od 10 do 5000 Kč nebo trestem odnětí svobody od 12 hodin do 14 dnů. Toto vnější označení německého obyvatelstva bylo ve Frývaldově zrušeno 28. prosince 1946.
Od 18. června 1945 desíti hodin byli všichni muži starší deseti let, pokud nebyli tohoto nařízení zproštěni, povinni při setkání s příslušníkem Československé lidové armády ve vojenském stejnokroji včas sejít z chodníku nebo uvolnit cestu, postavit se do pozoru čelem k přicházejícímu a smeknout. V chůzi směli pokračovat teprve tehdy, když přešel. Povinnost smeknouti se nevztahovala na německé ženy, i ony však musely dostát povinnostem a uvolnit cestu.
Začátkem roku 1946 začal ve Zlatých Horách oficiální odsun německého obyvatelstva. Odsunovaní byli před odchodem ze svých domovů poučeni četnictvem a pracovníky správní komise, co a kolik si mohou s sebou na cestu vzít. Tento institut se zabýval přebíráním domů a jejich následným přidělováním, ať lidem z řad stávajícího obyvatelstva Jesenicka, nebo lidem, kteří sem přijížděli jako pracovní posila z celé Československé republiky, ale také z Maďarska, Volyně, Rumunska a Slovenska.
Z počátku odsunovaní dostávali vyrozumění o jejich odsunu den před odjezdem. Druhý den se museli soustředit u hotelu „Šustek“ na náměstí, odkud byli odváženi nákladními auty, později vlakem do sběrného střediska Muna v Mikulovicích. V druhé polovině r. 1946 dostávali vyrozumění o odsunu minimálně o týden dříve.
Fotografie z výstavy fotografií Ferdinanda Práška v roce 2011 ve Zlatých Horách
Vysídlovaní Němci si mohli s sebou do vlaku vzít pouze 50 kg svých osobních věcí a sto marek. Zlato a vzácné věci se odvážet nesměly. Pokud někdo vzal podstatně víc, na seřadišti v Mikulovicích mu to bylo odebráno. Když se někomu z četníků na seřadišti v Muně zdálo, že osoba vleče příliš objemný ranec, či bednu, nechali toto zavazadlo převážit na přistavené váze. Pak ovšem bylo zle, a bez pardonu byl provinilec nucen vyházet přebývající část objemu zavazadla.
Těsně před odchodem Němců z domova přišla tzv. osídlovací komise, která se skládala minimálně ze dvou osob, z osídlovacího komisaře a jednoho člena SNB. Jedním z osídlovacích komisařů byl v roce 1946 František Kvapil. Komise pak sepsala všechen movitý i nemovitý majetek, dostala od majitele klíče od domu a poslala odsunovaného na shromaždiště.
Od 25. června 1945 do 1. listopadu 1946 vedla městská správní komise přesný denní seznam obyvatel Zlatých Hor i jejich národnost.
Všechny transporty k odsunu z celého okresu byly shromažďovány v Muně v Mikulovicích.
První oficiální transport odsunu z Jesenicka do Německa v počtu 25 nákladních vagónů (kolem 1000 osob) odjel 6. února 1946. Zlatohoráci byli odsunuti v těchto termínech:
5. 2. 1946 - 98 osob, , 15. 4. - 204 osob, 23. 4. 29 osob (odsun antifašistů), 25. 4. - 210 osob, 7. 5. - 135 osob, 29. 5. - 372 osob, 25. 6. - 383 osob, 31. 7. - 309 osob, 7.8.- 3 osoby, 10. 8.- 286 osob, 24. 8.- 3 osoby, 28. 8.- 244 osob, 31.8.- 192 osob, 5.9.- 4 osoby.
Dne 9. 10. byl organizován z Muny poslední hromadný odsun z Jesenicka. Ze Zlatých Hor bylo dokonce roku 1946 odsunuto celkem 2858 obyvatel.
Odsun z Jesenicka se týkal naprosté většiny německých obyvatel. Z odsunu byly vyloučeny osoby německé národnosti:
1. které byly vyňaty z opatření proti Němcům a jejichž žádosti o vynětí z tohoto opatření nebyly dosud vyšetřujícími komisemi vyřízeny,
2. děti ze smíšených manželství (podmínkou pro ponechání takových dětí do 14 let věku byl dobrovolný souhlas rodičů) a děti do 14 roků úplně osiřelé. Denně bylo evidováno narození a úmrtí osob a jejich národnost.
3. osoby ve věku přes 55 let německého původu anebo přestoupivší k německé národnosti z donucení podle nařízení říšského ministerstva vnitra ze dne 6. června 1941 říš. zákona I. strana 308, které se po dobu okupace chovaly slušně a nezávadně a své děti vychovávaly česky. Takové staré osoby mohly zůstat u svých dětí, pokud byly tyto děti české národnosti,
4. osoby, které byly prokazatelně antifašisty, zůstaly věrny československé státní myšlence a nijak se neprohřešily proti zájmům českého národa,
5. osoby, jichž bylo nezbytně třeba k nenarušenému provozu důležitých průmyslových, obchodních a zemědělských podniků (např. elektrikáři, kováři, údržbáři, pekaři).
Ostatní osoby byly až do zahájení odsunu pracovně nasazeni v zemědělství a k veřejně prospěšným pracím (úpravy veřejných prostranství, komunikací, budov apod.). Denní pracovní doba měla činit osm hodin za mzdu podle platných mzdových sazeb sníženou o 20 %.
Vztahy mezi Čechy a Němci byly v této překotné době velmi napjaté. A pokud překročily jistou míru, v takových případech byli Němci přednostně posíláni do Mikulovic na odsun. Ze seřadiště v mikulovické Muně odjelo 44 vlaků s přibližně 42 tisíci sudetskými Němci. Vlak míval kolem dvaceti šesti vagónů. V prvním vagóně za lokomotivou bývaly umístěny doprovázející vojenské hlídky (dva důstojníci a 6 vojáků), lékař (obyčejně německý) a potraviny pro odsunované. Do každého dalšího vagónu nastoupilo přibližně čtyřicet osob. Složení cestujících ve vagóně bylo dle zpracovaných seznamů z místní správní komise a dalších zúčastněných složek, včetně četnictva, armády a stanovených komisařů. Důstojníci a vojáci podle tohoto seznamu odsunované třídili do vagónů.
Od začátku r. 1947 byli zbývající Němci odsunování podle potřeby jednotlivě. Jednalo se většinou o osoby, které nemohly z různých důvodů být odsunuty v normálním termínu nebo o osoby nepostradatelné v různých hospodářstvích a závodech. Odsun organizovali příslušníci SNB za součinnosti orgánů MNV. Za MNV ve Zlatých Horách byl odpovědný referent odsunu Josef Štefek.
Ze 3.1.1947 je dochován seznam Němců ze Zlatých Hor, kteří byli odsunuti ze seřadiště Muny v Mikulovicích: poř. č. 22 - Vinzencia Mulner -70 let, č. 23 - Casilda Teifel - 61 let, č. 24 - Paula Gresel - 48 let, č. 25 - Marie Seifert, č. 26 - Josef Teifel - 73 let. Dne 15. 3. 1947 byl odsunut německý lékař Dr. Josef Jordán. Ve Zlatých Horách byl tento lékař velmi oblíben a byla konána podpisová akce proti jeho odsunu. Nepomohlo to. Hned za pár dnů nato nastoupil na jeho místo český lékař Dr. Antonín Rysiek.
Podle německých pramenů (Heitmatbuch Zuckmantel) padlo při obsazování Zlatohorska (…sind dem russischen Besatzungsterror zum Opfer gefallen…) Rudou armádou 12 civilních německých obyvatel. Podle téhož pramene působením českých bezpečnostních orgánů a při odsunu (…Opfer des tschechischen Terrors und Vertreibung…) zahynulo 20 osob. V tomto seznamu je napsán i fabrikant R. Friedl, který 2. 12. 1953 zemřel ve vězení na Borech u Plzně a jiní, kteří zemřeli později, než se konal odsun.
Ve Zlatých Horách a v okolních vesnicích zůstaly pouze neúplné německé rodiny: Pfütznerů, Neugebauerů, Kleinů, Kunzových, Frölichových. Grunerových, Schinkeů, Görlichových, Bayerů, Seidlových aj.
Podle seznamu z roku 1939 bylo ve Zlatých Horách 668 domů, v Rožmitále 36 a na Skřivánkově 20 domů, tj. celkem 724 staveb
Počet všech německých obyvatel ve Zlatých Horách byl v r. 1937 - 4 473 osob, z toho
bylo 1390 mužů, 1580 žen a 1 503 děti.
Ze Zlatých Hor během 2. světové války padlo vojáků wehrmachtu ..........................120
Nezvěstných vojáků bylo ...................................................................................180
Při obsazování Rudou armádou zahynulo Němců ......................................................12
V prvním tzv.„divokém“ odsunu v r. 1945 bylo odsunuto ........................................386
Při druhém odsunu provedeném od února do prosince 1946 .................................2472
Po r. 1947 bylo jednotlivě odsunuto asi dalších ........................................................70
Během odsunu a ve vězeních v Československu zahynulo ..........................................20
Ve Zlatých Horách zůstalo ke konci roku 1946 německých obyvatel ...................... 143
Celkem ze Zlatých Hor odešlo nebo zahynulo ................................................ 3410 osob
Do součtu osob před válkou v roce 1939 schází ........................................ 1070 obyvatel
Mimo válečný pohyb a přirozený úhyn obyvatel velká část z tohoto množství odešla ze strachu před Rudou armádou dříve, než mohly být odsunuti. Samotní vojáci, důstojníci wehrmachtu a útvarů SS ustoupili do Německa s německou armádou.
Při odsunu bylo německým občanům ze Zlatých Hor oficiálně (zaneseno do účetnictví MNV) odebráno 48 868,40 Kčs v hotovosti, různý textil, který po prodeji vynesl 117 016,20 Kčs, podle seznamu bylo odebráno ve Zlatých Horách 106 ks šicích strojů, prodej odebraných kožichů vynesl 4 000 Kčs.
Od června 1945 byly všechny vklady a vkladní knížky ve všech peněžních ústavech zablokovány a nemohli být nikým vybírány. V prvním zachovaném soupisu byly Sborem národní bezpečnosti odebrány vkladní knížky všech členů rodiny Fuchsovy (Josef, Margareta a Sigrum) - majitelů továrny na kola, s přepočtenou hodnotou 220 tisíc Kčs, rodině Deseyve (Josef, Marie, Traudl) - generálnímu dodavateli plzeňského piva pro východní Sudety 1 milion 588 tisíc Kčs, rodině Kuhnových (Edeltraud a Hans) 310 tisíc Kčs, Anně Schneiderové 19. 922 Kčs a dalším drobným vkladatelům 227 tisíc Kčs. Celkem 2 364 922 Kčs.
V dalším soupise bylo nalezeno v domech po odsunutých 96 vkladních knížek s hodnotou vkladu 1 844 317,45 Kčs. Za jednu říšskou marku bylo 10 Kčs. Neoficiálně zabavený majetek a hotovost se samozřejmě nikde nevedl.
Zdroj: Zlaté Hory v Jeseníkách Letopisy autor: Sotiris Joanidis