Období 13.1.1945 - 25.5.1945
13. leden 1945 - sobota Lékařský důstojník říká, že nemám tuberkulózu, očekávám vyšetření odborným lékařem. Stále jsem na seznamu do příští komise.
16. leden 1945 - pondělí Rozloučil jsem se s některými z repatriovaný, kteří odchází dnes do Anglie. Poslal jsem zpráva domů po jednom z chlapců, který bydlí v Castlefordou.
18. leden 1945 - středa Mrzne, dostal jsem páry nových bot z Q.M.s. Přišel jsem o večeři, byl jsem ve vaně. Rusové rychle postupují k nám.
22. leden 1945 - pondělí Dnes jsem spokojený, ale mám dost divný pocit. Rusové jsou nyní velmi blízko, jen několik mil a cokoliv se může stát. Bude to znamenat propuštění nebo budeme přesunuti, zanedlouho bude příliš pozdě.
23. leden 1945 - úterý Německé stráže dnes evakuují. Rusové musí postupovat pěkně rychle. Právě došly zprávy, že stráže odtud odvedli pět tisíc naši chlapců. Potravinová situace zde bude zanedlouho hodně špatná, ale nevadí, s kusem štěstí se můžeme se dostat zanedlouho domů. Téměř jsme zapomněli co to je.
27. leden 1945 - sobota Vůbec žádná voda v táboře. Používáme sníh k umytí a přípravě čaje. Z dálky jsou slyšet ruské zbraně.
28. leden 1945 - neděle Zprávy od některý z našich chlapců, kteří se vrátili, devět zastřelený civilisty a mnoho ubohých chlapců zemřelo pro vysílení. Tři sta nemocných a dobrovolníků šlo ven pomáhat uprchlíkům. Ženy a děti leží mrtví všude u cesty. My jsme prakticky odříznuti. Rusové stále postupují.
31. leden 1945 - středa Toto je poprvé od neděle, kdy jsem schopen psát, protože jsem hodně nemocný, problémy s průduškami. Děkuji Pánu Bohu, že jsem nemusel jít do pochodu, protože bych nepřežil, od mé operace jsem lidská troska. Toto je poslední část cesty a já se modlím k Bohu ať vše dobře dopadne.
3. únor 1945 - sobota Deset tisíce vězňů v Stalag I A ve východním Prusku bylo osvobozeno a nyní jsou v Paříži. Dnes nám bylo řečeno,že není ani chléb ani suchary k jídlu. Rusové mají přijít brzo.
5. únor 1945 - pondělí Rusové zdá se útočí právě teď ze vzduchu na letiště německých stíhačů a bombardérů. Bombardování je vidět v dálce. Dvě ruská letadla přeletěla včera město.
8. únor 1945 - čtvrtek Dnes v noci sedím zde, nemohu nic dělat, ale zajímám se, kdy se dostanu domů. Ruská letadla ještě jednou zaútočila na letiště vedle tábora. Palba ze zbraní pokračuje a je stále hlasitější než před hodinami, my jsme prakticky odříznutí. Němci chtěli vědět jestli by jsme chtěli evakuovat s nimi, zatím je čas, ale my zůstáváme. Nesporně budou oběti, ale to bude právě špatná skutečnost.
Únor 09, 1945 – pátek Tato doba čekání je netěžší zkouškou mého vězeňského života, ačkoli to byl velmi aktivní den. Ruské vojenské letectvo zde čtyřikrát bombardovalo a střílelo z kulometů. Trpělivě očekáváme ten ohromný moment osvobození.
10. únor 1945 - sobota Právě jsem přemýšlel, zdá se roky a roky od té doby, co jsem viděl kohokoliv, zvláště tátu. On je nejlepší kamarád, kterého já jsem vůbec kdy měl a Alice. Bůh jim žehnej oběma.
11. únor 1945 - neděle Viděli jsme dnes akci vedenou ruským vojenským letectvem, celé eskadry bombardérů přiletěly, bombardovaly všechno kolem tábora a stříleli z kulometů, naši chlapci běželi do krytů.
14. únor 1945 – středa Stále čekáme na osvobození. Minulou noc rádio oznámilo, že Stalag stojí v cestě Rusům. Střelba kolem dokola.
16. únor 1945 - pátek Život je nyní jednotvárnější než tomu bylo od té doby, co jsem byl zajatec. Stále čekáme a existujeme na bramborách, žádný chléb. Bůh ví, co to bude jako zanedlouho.
18. únor 1945 - neděle Tábor je vzhůru nohama, jsme připraveni na paniku. Ženeva chce náš přesun do bezpečnější oblasti, otázka je "mohou Němci poskytnout dopravu pro nás pacienty a můžeme odjet vlakem?“ Rusové tvrdošíjně útočí v této oblasti a zdá se, že obsadili většinu křižovatek železnic. Venku je to nebezpečnější než pobyt zde v táboře.
20. únor 1945 - úterý Švýcarští představitelé trvají na tom, že musíme být odsunuti z této nebezpečné oblasti. My odjedeme ve čtvrtek, shodně se zprávami, do Norimberku blízko švýcarské hranice, Pětidenní vlaková cesta.
21. únor 1945 - středa Přes dva tisíce lidí odsunuto za Bavorské Alpy, my pokračujeme zítra nebo v pátek, jsme poslední dávka. Vypadá to, že naše naděje týkající se osvobození byly zmařené a tak my musíme pokračovat do konce války.
23. únor 1945 - pátek Ze dvou tisícovek, které odejeli odsud vlakem, padesát je ohlášeno vážně nemocní a musí se vrátit, zbytek musel vystoupit v Míšni a pokračuje pěšky. Bůh ať nám pomáhá jestli nás čeká to stejné.
24. únor 1945 - sobota Je to velmi dlouho od té doby, co jsem byl oddán s milou Alicí, ale dnes večer se cítím stejně. Téměř pět let uplynulo od té doby, co jsem byl zajat a víc než to. Za tu dobu, co jsem nebyl doma, nemám žádné pochybnosti, že budu prakticky zapomenut, po tom všem jsem nemohl očekávat, aby děvče myslelo na mládence, který je od ní tak dlouho pryč. Nevím, zda je to skutečnost, věřím Alici, jestli ona udělala něco špatně já jen doufám, že ona mě to řekne a já jí mohu prominout, neočekávám, že ona nebude nějaký anděl, protože jsme všichni lidské bytosti, ale jestli ona cokoliv zapře a já zjistím, kdo ví co se stane. Já jsem vždy byl přímý. Bůh ví, já ji miluji.
2. březen 1945 – pátek Opouštím Lamsdorf vagonem pro přepravu dobytka do neznámého cíle cesty.
10. březen 1945 – sobota Dorazili jsme do Stalag XVIIA (Kaisersteinbruch v Rakousku) po strávení osmi nezapomenutelných dnů v nákladním voze. Tři dny bez vody, chleba nebo stolice a jen malého větrání. Čtyřicet šest lidí namačkaných, bez možnosti uložit se ke spánku, a my všichni jsme nemocní lidé-pacienti.
11. březen 1945 – neděle Strávil celou noc nahý s jednou přikrývkou zatímco šaty byly na odvšivení.
13. březen 1945 – úterý Viděl jsem anglického důstojníka a řekl mu, že já chci jít před válečnou komise, která sem přijde příští měsíc, nevím jestli jsem se nezbláznil.
15. Březen 15, 1945 – čtvrtek Vidím, že prakticky vyhladovíme, každodenně jen kapku řídké polévky a devítinu bochníku chleba. Sotva stojím na nohou. Nic ke kouření. Sledoval jsem včera Rusy u jejich polévky, byl to boj k tomu, aby vyškrabali hrnec až na dno. Přinejmenším deset jich umírá denně a oni jen hodí jejich nahá těla na dvoukolák.
21. březen 1945 – středa Stále o hladu, skoro žádné jídlo, devět mužů na bochník a dlouho nic ke kouření. Nemůžeme odejít pro ostnatý drát všude, není možnost k útěku, toto byl židovský koncentrační tábor, teď jsou zde všechny národnosti.
26. březen 1945 – pondělí Naše vojenské letectvo přilétlo zde dnes v stovkách a my jsme sledovali další vesnici vybombardovanou v plamenech; přímé zásahy byly do cílů. Železniční trať a náklaďáky byly zničené. Viděl jsem anglického lékařského důstojníka. Švýcarská komise přijde 10. příštího měsíce. Zprávy o úspěších na západní frontě.
29. březen 1945 – čtvrtek Rumunští a ruští zajatci v táboře umírají pro nedostatek jídla. Sleduji dva lidi právě hozeni mrtvý do vozíku, skoro žádné maso na těchto kostrách. Rudá armáda je jen 25 mil odtud, tak to vypadá, že jsme přistáli v další nebezpečné zóně. Příjezd komise se přepokládá za deset dnů, ale osudy kroků týkajících se repatriace jsou nejisté.
4. duben 1945 Dnes je největší den mého života, sleduji ruský příjezd s vlajkami, osvobozují nás, to je ale den. Potřásání rukou a jásání. Jsem tak vzrušený, že jsem byl čtyřikrát na záchodě za půl hodiny.
8. duben 1945 - neděle Dnes poprvé jsem měl šanci napsat vše svobodně. Pochodovali jsme z tábora tři dny do Maďarska a nyní můj kamarád a já žijeme v domě se starou dámou a dvěma dcerami.
10. duben 1945 – úterý Přicestoval do Budapešti. Procházka kolem Dunaje, báječný pohled. Strávená noc s Angličany.
11. duben 1945 – středa Strávil příjemný čas s budapešťskými studenty, šel do kina a v noci spal v civilním domě, právě jako bytosti doma, báječné místo.
14. duben 1945 – sobota Návštěva kina, dnes jsem viděl Spencer Tracyho a Clarka Gabra, včera jsem viděl tři bratry Ritzovy. Nevíme, kdy pojedeme domů, zdá se, že nikdo nedělá cokoliv pro nás, dokonce britský konzulát nemůže dělat nic.
17. duben 1945 – úterý Jízda na střeše železničního vagonu cestou skrz Maďarsko a blížící se k Rumunsku. Nevíme zda pojedeme do Bukurešti nebo směrem na Oděsu.
22. duben 1945 – neděle Příjezd do Gassy v Rumunsku. Jde od tud hlavní ruská průběžná trať přímo do Oděsy. Žádný spánek v noci v těchto vozidlech pro přepravu dobytka, protože my nemáme žádnou přikrývku, dokonce ani břitvu nebo hřeben.
24. duben 1945 – úterý Kitshchen.
25. duben 1945 – středa Příjezd Oděsa. Poslední zprávy, "odjezd do Anglie dnes nebo zítra".
28. duben 1945 – sobota Čekání na loď. Dostali jsme včera nové šaty. Poslouchal poslední noc zpěváky oděské opery. Jsem netrpělivý, vracím se k milé dobré Alici.
2. květen 1945 – středa Na palubě lodi 'Bergenfeld' v Oděse. Poslední zprávy "plujeme do Neapole nebo Marseilles", musím čekat a uvidím. Napsal dopis k tomu, aby ho Alice poslat paní Churchillové, ale my jsme odešli hned na loď.
6. květen 1945 – neděle Leros, Dodecanese, plavba rychlostí 19 uzlů v hodině. Přibližujme se Itálii, čtvrtek průjezd Istanbulem,a Dardanelami. Včera Leros.
7. květen 1945 – pondělí Přístav Neapol a byl ubytován ve městě.
8. květen 1945 – úterý Tři očkování a očkování společné. Vyslechnut Churchillův projev na vyhlášení míru v Evropě. Já jsem byl svobodný asi pět týdnů, ale ještě ne doma, čekání na loď.
13. květen 1945 – neděle Odjíždím z Neapole konvojem, 13. den a třináct lodí. Dobrá plavba, sedm torpédoborců dělá doprovod.
16. květen 1945 – středa Ráno Gibraltar. Ve čtvrtek směr Skotsko.
21. květen 1945 – pondělí svatodušní Připlutí do Skotska, dostáváme informaci, že musíme zůstat zde až do čtvrteční noci. To je špatná vyhlídka. Nemůžeme poslat telegram domů.
24. květen 1945 – čtvrtek Vystoupil v Glasgow 19.15 hod. a pokračoval dál vlakem ve 21.00 hod. na jih Anglie.
25. květen 1945 – pátek Projel skrz Sheffield asi 6:00 hod,. v Leicesteru snídaně a pokračování k cíli cesty blízko Brightonu.
Tímto záznamem deníky skončily.
Následují ještě jednání s vojenskými úřady, stále je vojákem na dovolené až konečně je jeho válečná služba ukončena 13. listopadu 1945. Zažádá si jako válečný veterán o finanční příspěvek a obdrží od armády jednorázově celých 37Ł a od Service Post -War Credit Ł38 - 8 - 6 (třicet osm liber, osm šilinků a šest pencí). Je to málo nebo hodně za pět let nelidského věznění? 13. listopadu 1946 obdržel Georg Irving Beck licenci na obchodování s ovocem a zeleninou za 2Ł.
Za pět let zajetí a utrpení dostane 75 liber osm šilinků a šest pencí, což je něco přes 15 tisíc poválečných (rok 1946) českých korun. Pro srovnání průměrný výdělek českého průmyslového dělníka činil v listopadu 1946 3.148 Kčs, průměrný plat českého průmyslového úředníka činil v listopadu 1946 4.856 Kčs.